Už to bude rok...

6. května 2013 v 13:48 | *Týnuš* |  Témata týdne
Venku nám krásně poprchcává a já trávím čas ve škole. Dneska mě čeká dlouhý den a jak ho prožít jinak, než psaním. Díky tomu, že jsem tu dnes tak dlouho, tak se mi článek na téma týdne dokonale hodí.

Ale začněme tím, co napovídá nadpis. Už to bude rok, co jsem byla na praxi v Zell am See, mám pocit, že jsem se ještě ani pořádně nerozkoukala doma a za 24 dní zase odjíždím. Mám za sebou další školní rok a mnoho zážitků.
Zdá se mi, že čím jsem starší, tím rychleji ten čas plyne. Člověk má totiž pořád co dělat. To máte školu, přijedete domů, nějaký to učení a pak přátelé. O víkendu nějaká ta akce nebo jen tak posezení s přáteli u lahvinky vína. A po víkendu zase škola, takhle si odybydeme několik měsíců a máme tu prázdiny.
My co máme praxi/brigádu, tak nám to utíká stejně rychle (ne-li ještě rychleji) jako ve škole. Jen s tím rozdílem, že místo učení pracujeme.
Co na tom, stejně se mi to zamlouvá víc, člověk se nemusí stresovat kvůli jakejmsi výmuslům učitelů a písemkám.
Navíc, kdo by nepracoval, když za to dostane peníze.
Být to na mě tak tam zůstanu a na školu hodím bobek, jenže přece jen, alespoň nějaký papír v ruce o tom, že něco ze mě je, se hodí.
Člověk si řekne...škola na 5 let, jak to zvládnu, taková doba. Na základce čas utíkal šíleně rychle, ale teď ?
Nestačím postřehnout, že jsem ráno vstala a už zase večer ležím v posteli.
Nad čím se ale zarážím je, že někdy čas plyne šíleně rychle, jindy zase hrozně pomalu. A přesvědčuji se o tom týden co týden. Každé pondělí, kdy mám školu od 7:50 do 17:30 utíká šíleně rychle, kdežto každý pátek který je od 7:50 do 16:45 utíká pro změnu šíleně pomalu.
Nedokážu pochopit, jak je možný, že tehnle článek jsem začala psát před téměř hodinou a půl. Mezi tím jsem stihla přestávku a celou vyučovací hodinu.

A úplně nejšílenější věc je, že takhle už to jde pro mě 17 let. S tímto přístupem za chvilku půjdu do důchodu a to jsem pomalu ještě ani nedospěla.
Někdy bych si vážně chtěla pamatovat první roky mého života. Jaké to bylo, když jsem téměř celý den prospala a nic nedělala. Vnímala jsem vůbec jak čas plyne ? Sledovala jsem jak rychle se z jasného dne stane tmavá noc ?
Odpovědi na tyto a další otázky by mě vážně zajímaly.

Mezitím, než jsem to dopsala, se nám venku vyjasnilo, tak pokud nesedíte ve škole stejně jako já, zaklapněte notebooky, vypněte počítače a bežte si užívat jarního počasí. Ani se nenadějete a bude tu zase zima ;).

Goodbye my friends
Kristýna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama